I takto v praxi funguje současný mechanismus, jímž mohou daňoví poplatníci zjišťovat, za co se utrácí jejich peníze. Tzv. „povinný subjekt“ (v tomto případě Energetický regulační úřad) vám musí smlouvu poslat do 15 dnů, ale může si nechat zaplatit za „mimořádně rozsáhlé vyhledávání“. Úřady si běžně účtují nesmyslně vysoké částky, aby odradily přílišné zvědavce.

Například Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových zaplatil za software s tržní cenou 1 milion korun hned 255 milionů. Když chtěli občané ze sdružení Acta Non Verba vidět smlouvy, úřad jim za to napařil 60 tisíc - smlouvy prý hledali dva úředníci tři týdny! O tom se více dočtete zde.

Zřejmě rekordní „pálku“ si ale naúčtovalo letos v dubnu ministerstvo financí za poskytnutí přehledu povolení videoloterijních terminálů: 615 tisíc korun. Jedná se přitom o jednoduchý výstup z interní databáze. Není divu, že časem stejnou informaci zveřejnilo samo a zadarmo. Stovky tisíc platili i novináři z Aktuálně.cz za informace o platech a odměnách vrcholných úřadníků.

Nebo se vám stane, že instituce pošle tak začerněnou žádost, že z ní nic nepoznáte. Aktuální případ Energetického regulačního úřadu pochází od Martina Sedláka z Aliance pro energetickou soběstačnost:

Co s tím? Recept je jednoduchý. Jmenuje se zákon o registru smluv a říká se mu také „nejkrásnější zákon“. Tento zákon by nařídil všem institucím veřejné správy, tedy vládě, parlamentu, prezidentovi, ministerstvům, dalším státním organizacím, ale i třeba státem a samosprávami vlastněným podnikům (ano, těm, co se v nich dávají trafiky), obcím, krajům či univerzitám povinně zveřejňovat všechny uzavřené smlouvy na internetu.

A ne jen tak někde na internetu, ale všechny pěkně přehledně a jednoduše na jednom místě, v tzv. registru smluv. Ten už je hotový a některé instituce do něj dávají smlouvy dobrovolně, od nedávna třeba Liberecký kraj.

Celkem si registr smluv může posvítit až na jeden bilion korun z našich daní ročně (to je 1 000 000 000 000,-). Krása registru smluv přitom spočívá v tom, že smlouva, která v něm není zveřejněna, jednoduše neplatí. Díky tomuto jednoduchému principu se veřejné instituce transparentnosti už nebudou moci vyhnout.

Do registru jsou smlouvy vkládány elektronicky („ve Wordu“), takže se nic nemusí skenovat ani začerňovat. Nahrání smlouvy trvá jen dvě minuty (celý proces ukazuje toto dvouminutové video), pro instituce by to tedy neznamenalo žádné dodatečné administrativní náklady – obtížné je smlouvu napsat a uzavřít, ne ji nahrát do registru. To je stejně snadné jako poslání e-mailu.

Registr by naopak ušetřil čas a peníze, hlavně v menších městech a obcích. Úředníci by si totiž nemuseli smlouvy neustále dokola posílat, byly by všechny trvale na jednom místě.

Na Slovensku mají nejkrásnější zákon už několik let. Krátce po jeho zavedení smetly zveřejněné smlouvy několik vlivných lidí. Od té doby se evidentně cinknuté smlouvy téměř neobjevují. Bývalá premiérka Radičová, která registr zavedla, k němu říká: „První rok po jeho zavedení jsme dosáhli úspory 30 % veřejných financí, v některých sektorech, například u ministerstva dopravy, to bylo až 50 %.“

Když to zní všechno tak skvěle, proč už zákon o registru smluv dávno neplatí? Protože skoro rok leží v legislativním procesu. Pokud něco neuděláme, hrozí nebezpečí, že ho poslanci potichu „zametou pod koberec“ a do voleb nebude přijat. Jeho zavedení je přitom jedním z klíčových protikorupčních opatření, které prosazuje projekt Rekonstrukce státu.

A do něj se můžete zapojit i vy. Takže pokud chcete udělat něco jednoduchého, konkrétního a účinného a pomoci tím prosadit registr smluv a další protikorupční zákony, podívejte se sem.