Nedávná prezidentská volba ukázala, že samotný transparentní účet nestačí, a to nejméně ze dvou důvodů:

  1. U některých transparentních účtů lze pohyby zobrazit jen po omezený čas (například u Fio banky pouze, pokud se nemýlím, jeden rok do minulosti).
  2. Pohyby na účtu ukazují jen částku, není poznat, za co byla utracena nebo kde se vzala.
  3. Neexistuje možnost zkontrolovat si, zda peníze netečou mimo transparentní účet, tedy zda například strana neutratila za kampaň více, než kolik měla oficiálně peněz.

Všechny tyto problémy jsou do značné míry technicky řešitelné. Prostor pro skryté financování stran bude jistě existovat vždy, to ale neznamená, že neprůhledné financování je stejně dobré jako to průhledné. To bychom mohli rovněž tvrdit, že lidi se budou zabíjet vždycky, tak proč chytat vrahy.

Rozhodli jsme se v našem sdružení KohoVolit.eu jít příkladem a ukázat na našem vlastním účetnictví řešení, které považujeme za žádoucí. Nutno podotknout, že pro občanská sdružení ani jiné nevládní organizace není takto podrobné zveřejňování hospodaření ze zákona povinné.

Pravdou ale je, že KohoVolit.eu je díky svému systému elektronického transparentního účetnictví zřejmě nejprůhlednější nevládní organizací v této zemi. Kromě údajů o hospodaření zveřejňujeme i veškeré dokumenty, tedy zejména výroční zprávy a zápisy z členských schůzí, a to ve strojově čitelném formátu.

Princip fungování transparentního účetnictví je vidět na tomto schématu:



KohoVolit.eu má dva transparentní účty, jeden korunový a jeden eurový. Na účtech jsou vidět pohyby, ale nedozvíme se, odkud zdroje přišly a za co byly utraceny. Pohyby na účtu proto jednou za čas kopírujeme do elektronického peněžního deníku.

Je to vlastně obyčejná tabulka, která visí na webu sdružení. V ní ke každému řádku ručně přiřazujeme odkaz na smlouvu a doklad, který prokazuje příjem či výdaj (tedy například faktura, cestovní doklad). Už jenom toto opatření by bylo velkým krokem vpřed. Viděli bychom totiž ony tajemné smlouvy stran s mediálními magnáty a mohli bychom porovnat ceny nakupovaných služeb s obvyklou cenou.

Tím jsme v zásadě pokryli bod 1 a 2. Jenže jak zjistit, že strana nehospodaří s dodatečnými prostředky mimo oficiální účetnictví? To se přitom běžně děje. Známou praxí je dosadit straníka do nějakého úřadu nebo státní firmy, dát mu jednorázově velkou odměnu a za tyto peníze pak nakupovat v hotovosti.

Prakticky je velmi těžké ověřit, zda strana opravdu utrácí tolik peněz, s kolika oficiální hospodaří. Některé příjmy a výdaje se prokazují hůře než jiné, například dobrovolnická práce. Minimálně u nákupů mediálního prostoru, které tvoří velkou část výdajů na kampaň, lze ale dobře použít podobný systém, jaký využívají obchodní řetězce pro kontrolu zásob.

Každý billboard, inzerát v médiích nebo plakát na ulici může být opatřen unikátním QR kódem. Jde o obdobu čárového kódu, ale s tím důležitým rozdílem, že čtečku nemá jen skladník nebo prodavačka, ale každý člověk prostřednictvím chytrého telefonu. Nákup QR kódů je již v současné době velmi levný, zejména ve velkých množstvích. Každý občan si pak může reklamní sdělení vyfotit a pomocí kódu se mu automaticky zobrazí údaje o nákupu daného reklamního sdělení.

Zároveň se může zobrazit i seznam další reklamních sdělení zaplacených v rámci stejné smlouvy. QR kód může obsahovat i informaci o místě, kde se reklamní sdělení nachází. Tyto informace lze snadno zobrazit na interaktivní mapě, takže se každý bude moci například podívat, kde má strana své billboardy.

V situaci, kdy potenciálně kdokoli může snadno přijít na jakýkoli problém, je riziko odhalení nezákonného jednání pro strany příliš vysoké. Taková data by byla navíc nesmírně cenná pro samotné politiky (mohli by například sledovat vztah mezi přítomností reklamního sdělení v nějaké lokalitě a volebním výsledkem).

Na příkladu KohoVolit.eu je pěkně vidět, že to jde, když se chce. Může-li přehledné transparentní účetnictví vést malé občanské sdružení, není důvod, proč by to nemohly dělat velké politické strany. Stejně jako třeba při výrobě bot, i tady platí, že s rostoucím objemem práce lze tuto činnost vykonávat efektivněji.

Kromě transparentnosti hospodaření jsme se rozhodli jít politickým stranám příkladem i v oblasti regulace lobbyingu, proto jsem si na konci roku založil transparentní kalendář. Díky němu se může každý podívat, s kým se scházím a o čem se bavíme. Ale o tom vám povím jindy.